Kutálím se z kopce
hrozně to skáče
je mi do pláče
ale ne z bolesti
spíš jen tak z radosti, z rozmaru, z blbosti
Kutálím se
až k nevíře
z velkého kopce
k šílené díře
jak tlustá želva
bez krunýře
A tu jámu přeletím
nevzdory všem prokletím
Zazpívám písničku, posluchej zní
ale KUŠ!
jsem hrdý táta
vděčný manžel
ŠŤASTNÝ MUŽ
Pavle,píšeš,že se cítíš,jak štastný muž.Věřící mají být pro druhé světlem a to svým životním příkladem.Proč svůj život utajuješ,schováváš ho pod pokličku?Úpřimnost,pravdivost a důvěra v lidi zemřela?Stále přemýšlím,čí je to zásluha,to utajování.Bůh v tom prsty asi nemá.Každá tajnost,každá lež je známka existence hříchu.Stydíme se za svůj život a nechceme aby byl vidět?Zaráží mě,že i ty?Promin za tykání.Pavel.
Jen krátce:
Za svůj život se nestydím a je vidět více než se zdá.
Tajnost nerovná se lež.
Odhalím se jen trošku, jen někomu. Striptýz nehodlám provozovat.
Přeji Vám mnoho sil.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.