Předjaří

 

 Předjaří

Ta vůně půdy stoupá mi do hlavy

a sedět u láhve mě příliš nebaví

s Klárkou, slunéčkem a žížalou nečekáme na jaro

jdem tiše do předjaří

Slunéčko leze však vzlétnout zatím se nedaří

a

pojďte se mnou

vyčkávat jaro

a přeci už nedočkavě nasávat

první doušky za teplého slunce a mrazivého větru

 

to napětí, kdy půda ještě vlahá

teplem nesušená

nohama nedušená

 

rozhrnu

přivoním

k vůni mého srdce - černozem

 

Ať jsem kde jsem

z Tebe jsem vzešel

k Tobě se navrátím

I beruška i žížala - i Ty

 

A já beru proutek

ohýbám

dokud to jde

 

A zpívám píseň vinici

poklekám

smekám

 

Zázrak

Pokládám ucho k zemi

Kolem ticho

Ale někde v nitru

s hlavou u země

hlíny

půdy mého srdce

s hlavou skloněnou

k zemi přilepenou

slyším. Slyším zázrak

Zázrak zdánlivě a všedně každoroční

a samozřejmý

Ne, není samozřejmý

není všední. Je to zázrak

 

Sváteční, byť prostý

A klečíc mezi letorosty

zvu i Tebe,

kohokoliv z vás: poklekněte

slyšte předjaří

 

Ještě je čas