Modlitba podzimu Tajemným zákoutím prošedlých cest křikem havranů nechám se vést očima mžourám v podzimním šeru vzpomínka na mor a na choleru na staré časy, toť staletí zvěst Svíčka už doutná, neusínám znavená dávným ohněm vosk tichounce kapká Listí…
Temnou ulici vleče se přízrak ubožák Neznaje smyslu zbytky lihu dopíjí a kymácí se v šeru jenom tak ubožák Ďáblovou udicí zase se zláká nevnímá nestačí hleďme ho, jinačí? hleďme ho ubožáka Pohledem měří ho udření dělníci nezná kázeň, tíhu dne a píle…