Nachlazení

Jedeme si poklidně z parádního slavnostního předávání maturitního vysvědčení, bylo to plné radosti. Byla mše - a v ní kázání o tom, jak je pro zralost důležité rozhodnout se pro to či ono - s tím, že se nám ta druhá z cest navěky uzavře. O tom, že nejde létat z místa na místo.

A jak jsme si to tak vyslechli a šli ze mše, slyšíme jednu paní, která je věřící, vyprávět: "...ona potratila, protože byla jakási nachlazená, tak potom se to tak stalo." Tak jsme oba věděli, kam je mířeno a že bude omlouváno svědomí a hřích a tak. I já jsem věděl jistě, jak to skončí. "No a pak teda potratila". Moje drahá to nenechala zamést pod koberec a zeptala se: "Takže byla na potratu." Odpověď: "No, potratila. Že nějak nachládla a prý jí řekli, že by to mělo pak nějakou nemoc, že by to bylo postižený". Hrůza. Děs. Peklo.

Tak si říkám, že takto nezralí lidé jsou hodně zvláštní. Postoje lidí, kteří to takto omlovají, mi přijdou ještě více divné, než rozhodnutí ženy, která se tak smutně rozhodla. Protože neznám okolnosti případu té matky, která nechala zahynout své dítě.

Pane, dej mi sílu toto snášet - a vytrvale a vhodně proti tomu vystupovat. A rýt do svědomí - nejen sobě, ale i lidem naší společnosti!

Dnešní den byl krásný, úžasný. Díky Bohu za to, že jsem se mohl narodit.