Dopis dnešku

Dnešní doba přináší pestrou nabídku. Při pohledu z nerozbitných eurooken prohlížíme nejmodernější a nejbezpečnější auta, ale i spoustu nehod a zranění způsobených nezodpovědností a egoismem chodců či řidičů. Vidíme tam také nejmodernější přístroje, kavárny, odpočinková centra a obchodní domy, ale lidi stále spěchající s hlavou skloněnou. A někde tam uvnitř nich tepe stresem jejich srdce. Doma LCD televize a notebook s internetem, na kterém pracuji a studuji a na kterém však lze nalézt také vše od erotiky po hazard.

A máme za úkol se cítit mladí, živí, zdraví, šťastni. A naplněni po stránce duševní a především tělesné. Jenže se to nedaří, pořád cosi chybí. A tak hledáme nové zájmy, nové obchody a nové televizní programy, abychom byli štěstí blíž. Jenže se ocitáme ve slepé uličce, v bludném kruhu ironie a cynismu něčeho, co tím pravým štěstím být má, ale není a nikdy nebude. Martin Heidegger, jeden velký myslitel, pronesl před časem větu, která už dnes může znít jako fráze: „Technika překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvořila žádnou blízkost.“ Za „techniku“ si klidně dosaďme „pokrok“, možná i „být online“, „být cool za každou cenu“. A pořád cosi chybí, pořád se za něčím honíme – a co je vážné, nedostává se nám klidu.

Jsem pevně přesvědčen o tom, že pokrok, vynálezy moderní doby lidem slouží, o tom není sporu. Ale pokud se ze sluhy stane pán, bývá to v tomto případě pán zlý. Rychlá a flexibilní doba pomohla člověku nalézt nebezpečnou výmluvu – není čas. A přitom všechny ty „zlepšováky“ přece vznikly proto, aby čas ušetřen byl! Ale ne – není čas. Není čas přemýšlet o tom, kdo jsem. Bohužel to dochází tak daleko, že zapomínáme na hodnoty, které nás stovky a tisíce let držely nad vodou – manželství, rodina, pevné vztahy. Skutečná zodpovědnost, před kterou se dnes tak utíká od blízkých lidí. Skutečná touha po opravdových hodnotách, před kterými utíkáme do křičících obchodů a heren. Skutečná svoboda, před kterou utíkáme otročit do virtuálního světa facebooků a pochybných společností nejrůznějších sekt.

Jako bychom ztráceli pevnou půdu pod nohama a utíkali před sebou samými. Každý máme podíl na společnosti, ve které žijeme, ale každý máme možnost volby. Stojíme před úkolem klíčovým. Buď se necháme unášet proudem zábavy a umělé radosti, která splaskne jak mýdlová bublina, anebo se obrátíme k hodnotám trvalejším, věčným – k zodpovědnosti a k trvalým vztahům a k hledání sebe sama. Myslím si, že už snaha o nalezení něčeho trvalejšího, že už samo zamyšlení nad sebou samými je obrovským krokem vpřed. Možná postupem času nalezneme v našem nitru klid a uprostřed umělých úsměvů Vaňkovky* se usmějeme doopravdy. A pocítíme radost, která nový make up ani značkové boty nepotřebuje.

* nákupní a zábavní dům v centru Brna