Totalitní katolík

Žil byl jeden člověk ve 21. století. Věřil v Boha, byl od mládí vychováván především k lásce k Němu i k bližním. Dospěl. Studoval teologii, možná se stal knězem, možná vstoupil do nějakého řádu. Četl Písmo a všechny ty zbožné knihy od moudrých teologů, patriarchů a myslitelů. Postupně se ale jaksi stalo, že mu srdce tvrdlo. Srdce tvrdlo, oči ztrácely lesk. Natolik, že viděl pouze čísla kánonů a předpisů, za vším spatřoval jen hřích, prostopášnost, spoutanost a pro krásný svět mu nezbývalo místa v jeho zorném poli. Kde mohl, dokazoval svoji pravdu a svoje nízké sebevědomí si léčil na ostatních dokazováním malicherností.

Tvářil se však navenek velmi mile, dokonce přitahoval lidi. Ale bál se přátelství, bál se vztahu a emocí se úplně děsil. Cítil, že má  nad lidmi moc. Že ho lidi svým způsobem obdivují, nikdo s ním však nechtěl navázat opravdové přátelství.  Věděli, že by se spálili při prvním nesouhlasu s ním. V postatě se ho obávali, ale křičeli všude o tom, jaký je to skvělý člověk. Zpívali na něho ódy, ale báli se mu podívat do očí.

Tento člověk velice uznával autoritu biskupů a kněží. Uznával ji nekriticky, viděl v nich své dokonalé vůdce.  Vlastně celé jeho smýšlení představovalo smýšlení totalitní. Pokud však o jiných kněžích a biskupech, kteří snad byli jeho kolegové, před ním někdo mluvil příliš dlouho, zavedl řeč jinam, protože tuze žárlil na tyto svoje "konkurenty".

Kdo mu pochleboval a měl stejný názor, toho zavedl do svého paláce, každou neděli a  ve svátek nařídil tleskání na jeho počest a nabídl mu tykání. Měl výsadní postavení a mohl se dopustit i závažných přečinů proti mravům a lidskosti. Bez trestu. Stačilo jen souhlasit, mít stejný názor s tímto našim katolíkem. Případně mlčet. Mlčet. Ten, kdo se choval nebo se upřímně snažil chovat slušně, poctivě a opravdově, ale měl jiný názor, byl pro tohoto katolíka protivnou lúzou, která měla zhynout na popravišti hořící hranice. Alespoň v jeho mysli.

Byl to katolík s despotickým smýšlením. Katolík, který se urputně bránil emocím, opravdové komunikaci, chybám i odpuštění.  Odpuštění sobě, ale především odpuštění druhým. Byl to "hluboce věřící" křesťan, který nepřipouštěl milosrdenství. Totalitní katolík, který zapomněl na lásku.