Tichá radost

Říkáš si, jak to zvládneš. Přemýšlíš o tom, zda se vůbec stihneš stihnout na absolventské zkoušky. A pokud to vyjde, co potom? Jak dál? Kam dál? Budoucnost? Někdy možná v tom přemýšlení zapomínáš na Toho, který má moc. Který ti dává pomocnou ruku!

Tak se chvíli raduješ z úspěchu českých hokejistů, ale to za chvíli vyprchá a z bujaré radosti je kofola bez bublinek. Diskutuješ, řešíš malichernosti a chceš se k něčemu dostat, k něčemu doptat, dopátrat, něčemu pomoct a v konečné fázi zůstáváš skoro tam, kde jsi byl na začátku. Vzpomínáš na křesťanské akce, kde jsi řval z plých plic křesťanské písně a vesele mával rukama ve vzduchu. Přijel jsi domů a po chvíli byla z perlivé minerálky opět vyšumělá voda. A vybavují se ti řádky, které psával pan kardinál Tomáš Špidlík o perlivé a tiché radosti. Bez toho, aniž bys vnímal Boží přítomnost, bez toho, aniž by sis uvědomil, jak Boha potřebuješ, můžeš jen těžko popojít dál. Možná si někde zakřičíš, na chvíli se zaraduješ a zavzpomínáš. A to je tak všechno. Nejde to výš a nápojem na cestu ti nakonec zůstane voda bez chuti a bez bublinek.

Najednou si ve chvilce ticha uvědomuješ, že je tu Bůh s tebou. A přibližuješ se zvláštní tiché radosti. Veliké radosti, která ti dává mnohem víc než ta perlivá. Která tu je, i když těch bublinek a perliček na nápojích života je zoufale málo. Je to právě On, který všemu dává smysl. Znovu je ti jasné, že to On ti do cesty posílá úžasné přátele, kteří ti fandi. To On ti poslal nádhernou a hodnou ženu, která tu chce být ve všem s tebou, ať se děje cokoliv, a ty s ní. To je nádherná motivace, nádherný pocit, životní náplň, nejsilnější pohon. Cítíš, že On je ve všem s Tebou, že ho potřebuješ a že na tebe nikdy nekašle. Nikdy.

Najednou zažiješ tichý příval radosti a štěstí Boží náruče. Jdeš dál, někam výš...