Moje Noc kostelů

Potřeboval jsem si tak trošku pročistit hlavu před nastávajícími zkouškami. Zkouškami ve škole i jinde. Naskytla se mi náramná příležitost, kterou nešlo nevyužít...

V pátek, kolem půl paté odpoledne, jsem přijel do Velkých Pavlovic. Krom mnoho jiného milého se tam totiž odehrávala Noc kostelů. Lidí kolem kostela plno, děti poskakovaly a vesele křičely. Naše parta se však odebrala v tichosti do přístavku kostela, aby tam dopilovala poslední notičky. Přezpívali jsme si to, co nás tu "Noc" čekalo. Dětičky byly velmi ukázněné a zdovřilé, až se člověk divil, jak je to možné. Následovalo kázání otce Prokopa Siostronka o rozeznávání duchů a nálad, o Poledním démonovi a všeho takového podobného v duchu knihy otce Tomáše Špidlíka Prameny světla. To bylo velmi poutavé povídání. Po té následovala diskuse právě s otcem Prokopem.

A pak už se lidé zaposlouchali do zpěvů Presúzního sobru, do zvuku žesťových nástrů, do akce chrámového sboru nebo do strhujícího vystoupení dětské chrámové scholy Boží děcka právě z Velkých Pavlovic. Přišli lidé známí i neznámí, domácí i přespolní, hluboce věřící, hluboce nevěřící, hluboce tápající.

Děcka zapálená při zpěvu, úžas lidí, zvědavost návštěvníků, úsměvy. Oslava Boha zpěvem. V člověku to vše vyvolávalo nádherné pocity. Noc kostelů ve Velkých Pavlovicích určitě splnila přání otce Prokopa, který hovořil o tom, že tato akce by měla být příležitostí „počkat na vlastní duši“. Neutéct jí v dnešním uspěchaném světě. Chvíli se zastavit, zamyslet, jít do hloubky, k svému vlastnímu já v upřímném vědomí vlastní nedostatečnost. A v pokoře se zvednout a jít dál.

Po povznášejícím konceru, ve kterém především děti opravdu mile potěšily svým vystoupením, které pracně připravovaly jejich starší kamarádky, jsme měli příležitost diskutovat s otcem Prokopem u sklenky vína.

Nakonec se všichni účinkující i ti ostatní sešli v farním sklepě, kde byla opět příležitost milých setkání, ochutnávka nápojů a kdejakých dobrot. Otec Prokop byl stále přítomen a na jeho usměvavé tváři bylo znát, že mu moc chutná a že se mu ve Velkých Pavlovicích líbí. A líbilo se tam nejen jemu!

Tak taková byla Noc kostelů v krásných a Velkých Pavlovicích. Myslím, že tato akce je úžasnou šancí k setkání, jednou z mnoha příležitostí k tomu, jak oslovit lidi, kteří do kostela nechodí. Kteří tam nechodí třeba i proto, že se stydí, nebo proto, že ztratili odvahu po nějakém nepříjemném zážitku s námi věřícími. Hledejme cesty jeden k druhému. Věřím, že i Noc kostelů by mohla opravdu být jednou z takových cest. Tak třeba zase příští rok ve Velkých Pavlovicích... :-)