Kam kráčíš, církvi?

Účastnil jsem se setkání mládeže hustopečského děkanátu. Jsa povzbuzen krásným zpěvem scholy v úvodní části, zvolil jsem po určitém váhání v dopoledním programu přednášku na téma Bohatý muž a krásná žena, kterou vedl jeden velmi známý kněz. Čekal jsem nějaký psychologický náhled do nitra muže i ženy, alespoň něco na zpúsob rad toho typu, na které jsem občas na Signálech narazil. Je sice pravdou, že chování mužů a žen ve vztahu je velmi individuální, ale i takovéto radičky mohou vést aspoň  trošku k zamyšlení. K zamyšlení úplně jiného typu mne však vedla zmiňovaná přednáška na děkanátku.

Vím, že je těžké oslovit široké spektrum mládeže a že není možné zavděčit se každému posluchači. Avšak něco mi na tom všem nehrálo.

Přednáška se nesla v duchu popularizujících vět bulvárních deníků o tom, že žena přeci jen musí vypadat pěkně a ne jako nějaká obluda (copak je nějaká žena z křesťanského pohledu obluda?) a musí chlapa chválit a chválit. Dozvěděl jsem se o tom, jak chlap po svatbě sedí jen u televize s pivem v ruce a vztah s dítětem buduje až od jeho první pětky ve škole a do té doby se ho radši nedotkne, aby mu nepolámal kosti. Jako student sociální práce jsem zíral nad větami přednášejícího o "ježibabě z Brna, která nemá nohu a žebrá jen pro to, aby měl její chlap na chlast."

Někdo možná řekne, že to všichni chápali jako strašnou srandu, ale já to tak nechápal. Jestliže na to setkání jel pochybující, který to myslí s vírou vážně, musel odcházet hodně zdrcen. Myslím, že děti a mládež z křesťanských rodin mají skutečně na víc. Jsou schopny zvládnout hlubší zamyšlení nad podstatou role muže a ženy. Ten přednášející tam nemusí mydlit jednu větu z Bible za druhou, aby to vypadalo. Nemusí tam ve snaze přiblížit se dnešním mladým házet slova jako: hustý, kůl, posera, ožrala a dobře ty.

Ale měl by tam vnést aspoň trošku citu. Ty dívky, které si nevěří, které v době dospívání určitě pocítily nějaké - byť neopodstatněné - pochybnosti ohledně svého vzhedu, musely být z přednášky pěkně zničeny. Pro některé to třeba byla jen sranda na uvolnění, co já vím... Tedy většinou pro ty, kteří si chtěli jen zablbnout, zasmát se na účet druhého a ujistit se v tom, že je přeci jen dneska důležité se krásně namalovat. Ale nemyslím, že to byla sranda pro ty, kteří tu přednášku chtěli vzít vážně a něco povzbuzujícího si z ní odnést do svých vztahů.

Jako kdybychom těch keců o tom, jak marnivým ženám záleží jen na vzhledu a ješitným chlapům na úspěchu, neměli všude kolem dost. Ano, tato slova mohou třeba do jisté míry o mužích a ženách něco vypovídat. Jenže místo toho balastu, kterým jsme opklopeni v dnešním světě, očekává mladý křesťan trošku víc.

Nevěděl jsem, kde byla pointa přednášky, co si z toho odnést... A protože se s tímto "populárním" stylem přednášek a kázání poslední dobou setkávám v církvi častěji a jsem z toho smutný, ptám se: kam kráčíš, naše česká katolická církvi?

Náladu jsem si spravil podnětnou besedou o islámu. Ale stejně mi to nedalo a musel jsem si sednout a z dnešního hrůzného zážitku se zde vypsat.

Pokud jedu na setkání a vyberu si tam přednášku, čekám, že to nebude jen nějaká laciná sranda, která dokonce bude necitlivě zasahovat do myslí dospívajích, kteří to myslí opravdově.

Možná jsem už starý a možná jsem nepochopil srandu. Možná se však naši pozemští pastýři stále častěji uchylují k lacinému a vulgárnímu humoru namísto toho, aby šli hlouběji. Aby si třeba před přednáškou tohoto typu popovídali s mužem a ženou z normálního křesťanského manželství a zjistili aspoň trošku, jak to v tom manželství vlastně ve skutečnosti vůbec chodí. Nebo aby pak s mládeží prodiskutovali například problematiku pedofilů v řadách kněží. Hm, ale to už bych chtěl asi moc.

Drazí pastýři, ta věřící děcka mají na víc!