Předvánoční zamyšlení

Naše civilizace bloudí. Ano. Končí. Ale pokud se dokážeme alespoň lehce vymezit, vrátit se ke svým kořenům, možná to tak zlé nebude. Moc tomu ale nevěřím. "Prázdné kostely i dělohy žen", slyšel jsem kdesi, jsou jedním z důvodů, proč naši civilizaci vystřídá nová.

Dnes na schůzku oddlu Orlomon přišel jeden z nově přistěhovalých. Prostě náš nový supr Těšaňák. Takový není v Těšanech sám a pochází, řekl bych, někde ze Severní Afriky. Temperamentní, divoký, teprve šestiletý Mojmír Mohammad dováděl s ostatními, hrál kalčo a líbil se mu sníh i led. Byl úplně unesen zvukem kytary a rytmickou písní "Chci oslavovat svého Pána". Když vedoucí započali diskusi o Vánocích, nikdo z dětí nezačal narozením Ježíše Krista nebo aspoň štědrým Ježíškem, i když se k tomu po chvilce dostaly. Zamýšlel jsem se v duchu nad povědomím dětí, nad výchovou, kulturou, kterou nové generaci nabízí naše rodiny, naše otrávená obchodňáková společnost.

Děti jsou čisté, krásné, bez předsudků a přetvářky, proto skrze ně dokáže člověk mnohé věci lépe poznat, uvědomil jsem si znovu.

Tucet děcek vyběhlo zase bláznit do sněhu a třebaže jsme se my vedoucí snažili dát tomuto bláznění pravidla, občas se to trošinku zvrhlo. Říkám si...to je krásná atmosférka, Vánoce se blíží a škoda, že s námi do rajhradského hospice pojede nemocným zpívat tak málo dětí. Křesťané se hádají mezi sebou, spolča a křesťanské organizace si přetahují děti, děti nevědí, co si o všem myslet a okolní svět se nám, svatým křesťanům jen směje. Kážeme vodu, pijeme víno. Chybí pokora. Chybí přísná a láskyplnná výchova v rodině. Chybí víra, která nás držela staletí pohromadě. Chybí srdce. Ví dnešní rodiče, na čem stojí naše civilizace? Mají čas o tom přemýšlet? A jakpak by to mohly vědět děti? Čím žijeme? A symboly? Proč se místo srdíček objevují na zdech domů kosočtverce?

Děcka se vracela z hřiště, jehož čtvrtinu jsme se Sumcem pomocí dvou kýblů přeměnili na kluziště. Po cestě k dárečkům v klubovně se rozjásaný Mohammad náhle zastavil, ztichl, zvážněl a prstem začal kreslit cosi do sněhu. "Mohammade, to je měsíc, že?" pochvaluje kloučkův um vedoucí Myška.

Šestiletý Mohammad mlčky přikývl a k půlměsíci přimaloval krásnou muslimskou hvězdu.