Eutanazie

Podle kodexu sociálních pracovníků je jednou z jejich nelehkých povinností upozorňovat na problémy současné společnosti. Do předmětu Bioetika jsem na mé škole napsal krátkou esej na téma Eutanazie.

Bioetika

Pokud hovoříme o bioetice, máme na mysli přístup k životu. V současné době je stále aktuální problematika vztahu vysokého rozvoje technologií a lékařské vědy na straně jedné, ale úpadku či úplného zřeknutí se mravních a etických staletých zásad na straně druhé. Často pod rouškou soucitu zastíráme právo na život – jak je tomu právě v případě eutanazie – či ve jménu svobody vnášíme snad až anarchii do společenského mravního povědomí.

Mohli bychom tedy hovořit o etice jako vědě, která má co dočinění s oblastmi, které zasahují samotný život. Jiná definice vymezuje bioetiku jako systematické studium péče o člověka a jeho prostředí ve světle mravních principů a etických zásad.[1] Dnes je velmi aktuální téma pokrok technologií, kdy můžeme zasahovat do lidského genu, geneticky modifikovat rostliny, živočichy a konečně také člověka. Myslím, že je důležité, abychom si za této situace byli o to více vědomi mravních hodnot, které vždy držely lidský rod pohromadě. Ať už jsou to diskuse o tom, kdy začíná lidský život, kde zastávám názor, že je tomu tak od okamžiku početí, a nebo diskuse o tom, kdy je život umírajícího člověka ještě hodný žití – dle mého přesvědčení je tomu tak až do jeho přirozené smrti!

Potraty se staly bolestnou nutností, která má své zakotvení v zákonech a stejně tak bude v nejbližší době beztak uzákoněna i eutanazie. Nemůžeme však kriminalizovat rozhodnutí jednotlivých lidí, zoufalých maminek či synů a dcer. Problém je hlubší. A odpověď by mohla být tak jasná. Vždyť filosofie se s etikou i lékařskou vědou shoduje v tom, že je třeba život chránit od začátku do konce.

Eutanazie

Třebaže diskutovaná kniha byla vydána již v roce 1994, myšlenky jejího autora jsou velmi aktuální i dnes. Se zájmem pročítám internetové diskuse, které se tématu eutanazie dotýkají. O mínění většinové společnosti hovoří také autor knihy a toto mínění je právě krásně čitelné bohužel v často anonymních laických diskusích na zpravodajských serverech. Odpověď na otázku, která je položena v samotném názvu knihy, zda říci eutanazii ano či ne, se dnešní době a dnešnímu modernímu člověku jeví jako složitý problém.

Možná bych začal závěrem knihy, se kterým se skutečně ztotožňuji. Já osobně nemohu mít úctu k zákonu, který by legalizoval eutanazii.[2] V těchto novodobých společenských normách se odráží odklon od mravních hodnot, které jsme tu měli celá staletí. Smrti se bojíme, smrt přehlížíme a utrpení je něco nepatřičného. To není dobře. Vytlačíme-li utrpení, nedokážeme ani přijmout opravdovou radost. Mnoho odborných článků a mnoho diskutérů na internetu nechce řešit problém příliš do hloubky, protože by se v konečném důsledku přišlo možná na nějaké nepříjemné závěry. Třeba na to, že eutanazie není úlevou ani tak nemocnému, jako jeho okolí, kteří se na to prostě nemohou dívat. Těžko měřit, kolika lidem by eutanazie skutečně ulehčila utrpení. Co se týče dostupné paliativní péče všem nemáme sice taky žádná čísla o tom, kolika lidem by v porovnání s uskutečněnou eutanazií pomohla, ale rozdíl paliativní péče a eutanazie je přeci patrný. Už například pro to, že bychom mohli usmrtit ve vyhrocených případech v podstatě kohokoliv. Jak by se ošetřilo to, abychom nezabili člověka, který nechce zemřít? Nejsou žádosti starých lidí o eutanazii jen výrazem zoufalství, jen řešením pro okolí, kterému je umírající tak trochu na obtíž?

Nezapomínejme na to, že eutanazie není nic jiného než násilné ukončení života druhého člověka. V Listině základních práv a svobod je zakotveno právo na život a porušení tohoto práva je přeci zabití. Tím je dle mého názoru provedení eutanazie. Problémy dnešní doby jsou hluboké a dnešní člověk nad nimi nemá asi moc času popřemýšlet. Chce jednoduchá řešení. Myslím, že to není dobře. Je povzbuzující, že existuje etika, křesťanské i sekulární organizace, teologové, filosofové, kteří upozorňují, že v uspěchané době, v době překotného vývoje technologií nesmíme zapomínat na hodnoty, které nás držely tisíce let pohromadě. Legalizací eutanazie se přeci mění pohled lékařské péče k pacientovi, zcela se pozměňuje smysl tohoto poslání.

Dle mého názoru je dnes pojem svobody často zaměňován se svévolí. Se svévolí a egoismem ve vztazích, v jednání. Na internetových serverech jsem narazil na zvláštní přirovnání o tom, že eutanazie je pomstou za potraty.[3] Na první pohled může vypadat tato věta příliš banálně, ale má jistou vypovídající hodnotu o stavu naší společnosti. Je s podivem, kolik lidí se smrti bojí a přitom ji banalizuje a zesměšňuje třeba při nevinném Halloweenu nebo u příležitosti ohavné výstavy vykuchaných lidských těl - Bodies. Problém eutanazie, kterou mimo jiné zahájili v masivní formě nacisté za druhé světové války, je jen jedním z velkých problémů civilizace, která ztrácí smysl života. Stále věřím, že umírající člověk potřebuje především lásku, péči a pozornost podobně jako malé dítě, které je podobně bezbranné vůči vnějšímu světu. Zabít je příliš jednoduché. Je to přeci proti lidské přirozenosti, proti přírodě a proti Bohu. Moje ne eutanazii je rozhodné, ale v dnešní společnosti si toto téma vyžaduje hlubší diskusi. Není totiž důležité to, co se nám líbí, ale to, co je správné a co správné není. I v souvislostí s tímto problémem si myslím, že krize, o které se dnes tolik hovoří, teprve přijde.

Použitá literatura

Pollard, B.: Euthanázie – ano či ne? (Praha 2004)

---

[1] např. Elio Sgrecia, Papežská akademie věd

[2]Srov.: Pollard, B.: Euthanázie – ano či ne? (Praha 2004), str. 199

[3] http://cs.wikiquote.org/wiki/Eutanazie, ověřeno ke dni 11. 12. 2009