Nesvoboda

Z temných prasklin ve zdi

vytéká rudá láva

u cesty přes zábradlí

průsvitná kůže mává

Za krk Tě pěvně drží křeče

nechceš už čekat a chceš tam nabrat sil

tak honem! proč se tak čas vleče?

už spěchá by své žíly naplnil

V hlavě temně hučí

v tom běhu neznáš cíl

toužíš po všem, co Tě mučí

tak rychle, už abys tam byl!

Usedáš s úsměvem

u krabice starých bot

točíš se za vrahem

žena? či její manžel Lot?

V hlavě Ti praská

a příšera přízraku mozek Tvůj zastírá

slovy Tě laská

v mimince, v náznaku čtou druzí poselství

nikdy se nedozví, za jakou cenu Tvá svoboda umírá...