Z temných prasklin ve zdi
vytéká rudá láva
u cesty přes zábradlí
průsvitná kůže mává
Za krk Tě pěvně drží křeče
nechceš už čekat a chceš tam nabrat sil
tak honem! proč se tak čas vleče?
už spěchá by své žíly naplnil
V hlavě temně hučí
v tom běhu neznáš cíl
toužíš po všem, co Tě mučí
tak rychle, už abys tam byl!
Usedáš s úsměvem
u krabice starých bot
točíš se za vrahem
žena? či její manžel Lot?
V hlavě Ti praská
a příšera přízraku mozek Tvůj zastírá
slovy Tě laská
v mimince, v náznaku čtou druzí poselství
nikdy se nedozví, za jakou cenu Tvá svoboda umírá...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.