Laťku výš

Je zajímavé, že společnost se více a více přiklání souhlasu s euthanázií, zároveň však přibývá lidí, kteří za operaci svého pejska dali tisíce, jen aby ho nemuseli chudáčka utratit.

Kam se vracíme? Kam spěcháme? Musíme se přece snažit, chtít od sebe víc. Toto je málo. To svědčí o přílišném pohodlí, o zahleděnosti do sebe. Navíc nám to bere radost. Proč si nedat laťku výš?

Tolik rozvodů a rozchodů. Tak rádi si hledáme kámoše a kámošky. Tak rádi se s nimi bavíme. A pak si někoho najdeme k sobě a máme žít dlouhodobý, ba celoživotní vztah s ním nebo s ní. Opadne zamilovanost, tak se po čase radši rozejdeme. Stojí to moc námahy. Ale hlavně si spolu užít, stihnout to, než si uděláme pápá.

Je to škoda. Je škoda, že člověk tak málo využívá své schopnosti. Schopnosti milovat, schopnosti být lidský. Co je krásnějšího než situace, kdy se manželé po letech dovedou zasmát různým maličkostem, které si museli vyříkat, aby se jejich vztah posílil. A kvůli těm maličkostem by se jiní rozešli. 

Vydržme. Dejme si laťku vysoko. Stojí to za to.