Kdo si hraje, nezlobí

Kdo si hraje, nezlobí

V těchto dnech se v médiích stále častěji objevují otřesné výplody fantazie žáků. Děti na mobilní telefony natáčejí sebemrzačení, bitky. Dokonce šikanu. Skupinka žáků kope do chlapce. Výraz v jeho očích nenapovídá tomu, že by byl jen hercem v nějaké dětské hře. Stal se obětí promyšlené a děsivé zábavy lidí, kteří nemajií pro co žít, kteří neví, co je to mít rád . Nad podobnými událostmi zůstává rozum skutečně stát. Hlavou nám proběhne vlna vzteku, zoufalství, rádi utrousíme nějaké to mravokárné slůvko o tom, jak je naše mládež zkažená. A zde končí náš zájem o problém. Co kdyby po nás někdo náhodou chtěl, abychom problém začali řešit, že?

Výzkumy posledních let ukazují, že přibývá dětí, kteří si zábavu opatřují velice "moderním" způsobem. Počítač je už celkem nuda, a tak hledají, jak se zviditelnit, jak "využít" svůj volný čas. Rodiče nemají na své miláčky mnoho času, proto mnohdy výchovu duchovní nahrazují materiálním blahem. Postmoderní společnost, ve které žijeme, bývá často nazývána érou volného času. Ano, skutečně, volného času. Technika překonává vzdálenosti, internet usnadňuje cestu k informacím. A človek přemýšlí, jak volný čas využít pěkně sám pro sebe, namísto toho, aby se zamyslel nad tím, jak ho třeba taky využít pro druhé. Třeba pro své vlastní děti. Nechci odsuzovat, protože sám rodinu zatím nemám. Ale není třeba na problém poukázat?! Když už se něco stane, máme tendenci svalovat vinu na všechny okolo. Je to chyba učitele, chyba rodičů a jejich špatné výchovy. Je to problém i celé společnosti, to jistě. Je nám zatěžko si přiznat, že je to každý z nás, ano, já, který ovlivňuji dění kolem sebe, který dávám příklad svému okolí.

Je moc dobře, že fungují spolky a kroužky, ve kterých děti spojuje kamarádství, kde řád kontrolují obětaví vedouci. Dobrovolníci. Trenéři a vedoucí turistických kroužků, Orli, Sokolové, Skauti, Orlomoni a mnozí další. V těchto kroužcích děti nacházejí to, co je zcela jistě ovlivní na celý život, i když to třeba nebude skvělá znalost francouzštiny (jak užitečné, není-liž pravda) či zlatá medaile ze sportovního utkání. Děti nejsou špatné, jen hledají oporu, hledají společnost, o kterou se mohou opřít, která jim předá hodnoty, poskytne zázemí, daruje svobodu. Přes všechna úskalí dneška si troufám vyslovit naději, že trend krize mládeže, která je odrazem špatné společnosti a která se občas "baví" tak, jak se baví, kulminuje a že vše půjde k lepšímu. Je to ovšem těžké v době, kdy učitelka přijde na vyučovací hodinu s třemi promilemi alkoholu v krvi, kdy na dobrovolníky pohlížíme občas jako na blázny (pokud ne zrovna jako na pedofily), kteří "to" přece jen musí mít nějak zaplacené.

Přeji všem dobrovolníkům jen dobré a sílu v jejich práci. A nám ostatním? Fanděme dobrovolníkům. Oni to vycítí. Usnadněme jim práci tím, že budeme my sami žít celý život "vedoucího". Vedoucího, který děti vyslechne v jejich trápení, přečte si občas něco z toho skautského desatera a nepřehlédne také špatné chování ostatních dětí, i když to třeba zrovna nejsou jeho vlastní a citlivě jim ukáže správný směr. Nebo se semtam sebere a věnuje svému dítěti i jeho kamarádům kapku ze svého volného času. Takže?