Kapička rosy
Tak jako kapička rosy
domeček na Merkuru
kráčí zde lidé bosí
bez citu beze studu
Hodnoty vlastní své hubí
cynický úšklebek nechají
zlo jim jde z očí i z huby
nevědí kam, přesto však spěchají
Tisíce Pilátů
tak málo Veronik
jazyky z granátů
vítezný všude ryk
Bezedná beznaděj
vše náhle uvadá
světe děj se co děj
podivná nálada
Tak znovu vstaň
těm kdysi dávno cizím
těm podej dlaň
a radši zas pryč mizím?
Však třeba zas jednou ti lidé ztiší se
výkřiky němých kolem nás množí se
některým z nás chlupy už ježí se
avšak...
Ty vstaň a hleď, svůj úkol žít
za pravdu, za lásku znovu se bít
ikdyž na cestě jsou rezavé koleje
lehounký větřík Tě povzbudí, ověje
a oheň víry a malá kapka, kapička naděje...
té vlahé ranní rosy
všednost se dnes nosí
ve všedním dni, nejen v něm zní
to Slovo, co mluví z nitra k nám
Utíkej, vykříč to
nepásán, bosý
že Slunce víry
že výheň lásky
že kapka rosy...
Opravdu moc povedená básnička, nádhera to číst. Díky moc yetti! :-)
Moc pěkná:-)
:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.