Život je hra, hrej ji. (Matka Tereza)

Nechte maličké přicházet ke mně

Dnes jsem byl opět na mši v sousedních Šitbořicích. Nevím, zda bohoslužbě přísluší hodnocení od mé maličkosti, ale byla to mše krásná. Tedy - prožil jsem ji, věřím, že hezky. Jsem za to rád. Vstal jsem něco po půl sedmé a celá naše gigantická rodina nasedla do auta. Mše v Šitbořicích jsou čímsi jiné. Myslím tím ve vnějším projevu jiné. Parádně seřazení ministranti, sladěné pohyby, vůně kadidla. Jaksi tak duchovně monotónní a fascinující hlas lektora. Vznešený a líbezný tón hlasu otce Jiřího, jenž mne - jako přespolního - pohledem srdečně vítá.

Věřící člověk, který není zrovna davový typ, by se skoro zalekl těch projevů - autem se dá přede mší stěží projet ke kostelu, chrám Páně je v neděli o půl osmé ráno naplněn k prasknutí. A na hrubé opět. Začínám tam tomu však jaksi přicházet na chuť. Já vím, není to jen o pocitech, není to jen o vnějších projevech, ale nemohu se ubránit tomu, že se mi tam něco líbí - a tak nějak jinak než jinde. Jistě je to tam rarita celorepublikového formátu. Možná mám růžové brýle, tak pokud je všechno jinak a já se pletu, tak mě v tom nechte. Aspoň chviličku.

Na ranní roráty v šest bývá kostel taky plný a dětí jako smetí. Mládež má velkou scholu, na kúru sbor, rodiny, babičky a, což je potěšující a jinde málo vídané, spousta mužů všeho věku.

Babičky zpívají se scholou ty nejnovější písně, snaží se nebýt pozadu před sousedkou, tak při neznalosti slov alespoň trochu hláskují něco podobného. A hledají v papírech a listují v Hosaně, než naleznou ta správná slova. A naopak zas děti a mladí se modlí růženec a otčenáš, v ohláškách se dozvíme o zpovědi mládeže  v rámci náboženství a: "rodiče dětí z první a druhé třídy, prosím, přijděte ve středu na mši, po ní bych se s vámi rád sešel".

A po mši dlouhé davy domů, mnoho z farníků se zastaví u auta, aby od firmy Svoboda nakoupili čerstvé houskové knedlíky k nedělnímu obědu. Auto je tam akčně a chytře připraveno právě v tuto příhodnou dobu.

Přemýšllím, čím to, jak se to tak stane, že se tam chození do kostela bere tak nějak víc automaticky, víc tak, že je to normální? Určitě se tam najdou i tí druzí, ale i tak je to masa lidí a ta mše má velmi vznešený vnější projev, který je čímsi přitažlivý. Je důstojný. Ano, dědí se to tam z generace na generaci. Ale to jistě nebude jen tak, samo od sebe. Možná je to trošku víc o té vzájemné úctě, babičky se sice taky občas otočí a zamračí na plačící dítě, ale třeba ne tak často jako jinde. Společně se tam doplňují, neleží tam vše na jednom člověku, kterého za jeho službu pak stejně nakopou. A je tam cítit mladý duch.

Nevím, jak tam vše funguje, ale na mě to působí moc hezky. A najednou, nevím proč, jsem si tam vybavil myšlenky Anselma Grüna, který upozorňuje na to, že když si nějakou větu stále opakujeme, stane se tepem našeho života a začne nás ovlivňovat. Doporučuje si na obranu proti špatným myšlenkám opakovat nějaká dobrá a pozitivní přísloví a ještě lépe - věty z Bible. Když máme nějakou větu stále před očima, tak nás zkrátka, pokud ji vnímáme, ovlivňovat musí. To je prastará škola už otců pouště.

Když tak uprostřed eucharistické modlitby nesoustředěn přemýšlím nad touto živou farností (tedy živou podle mého pohledu) a říkám si, v čem spočívá Boží zázrak tolika lidí oslavujících Hospodina, prohlížím si náhle sochu Pána Ježíše a Panny Marie po stranách hlavního oltáře.

A nad nimi tyčící se nápis slov Kristových: "Nechte maličké přicházet ke mně, neboť jejich jest nebeské království."

 

 

Zobrazeno 4399×

Komentáře

Pavel Husák (yetti)

Děkuji všem za komentáře.

Gogo: Hlavně dnes na mšu nesmím zapomnět zvonek!

Pavel Husák (yetti)

Děcka, vím, je to trochu článek do růžova, ale proč ne - z vlastní zkušenosti vím, co to všechno dá práce, kterou většinou odmaká pár furt těch stejných lidí, tak pokud jsem tím článkem někoho povzbudil, splnilo to účel. I když to vždy růžové určitě není. Těšíme se zase někdy do Šitek.
ahoj! :-)

Zobrazit 11 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková