Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus!

Skončila prácička, tak jsem se vydal s rodinkou do sousední farnosti na mši svatou při příležitosti slavnosti svatých Petra a Pavla. Hlavně svatého Pavla mám moc rád, je to zkrátka srdeční záležitost. Nejen, že je to můj křestní patron a přímluvce v nebesích, ale celkově. Blázen, cholerik, srdcař, pevný ve víře a muž odhodlaný zemřít za pravdu a lásku. Zkrátka svatý Pavel. Díky němu se křesťanství vlastně rozšířilo do všech koutů světa. On byl na počátku. Poskládal myšlenky inspirován Duchem svatým, rozjel teologii, krásnou a čistou křesťanskou teologii a žil víru, která je hnacím motorem pro mnoho lidí po celém světě.

Prožívám mši svatou. Dávám na oltář všechny ty trampoty, sračky a blbosti, ale i velké krásné věci, které prožívám. Skrze vitráž nad oltářem proniká ostré světlo pomaličku zapadajícího slunce. Nevím, co je to tam uvnitř těch paprsků znázorněno za svatou, přemýšlím ve chvíli nesoustředěnosti. Nějaká ta Zdislava nebo tak? Nějaká žena. V lavici se culí roztomilé děťátko. Mrk, mrk. Soustřeď se, Pavle... Dusno. Mouchy. I když, v kostele celkem chládek. Ptám se Boha, hledám posilu, odpověď na to, kam dál jít a jak. Hlavně jak. A prosím za odpuštění za moje nedostatky. Potřebuji Ho. Začíná kázání a najednou slyším slova svatého Pavla: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus!“ Kdyby nelétalo tolik hmyzu, asi bych tu bradu nechal spadnout, a to doslova. Říkám si, já řeším pořád "takovy kraviny" a najednou přijde toto Slovo. Tak silné a přitom tolik prosté. Krása a ryzost obrovského povzbuzení. Slovo plné života, lásky, motivace a obrovské naděje. Jako blesk z čistého nebe. Jako vitamínek, který tě probere. Pro mě to bylo něco takového, jako by se na mě Bůh usmál, něco jako polibek mojí milé. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus!“

Síla.