Bílá sobota

Možná lehce netradiční a nečekané zamyšlení? Já nevím.

Mám rád Tomáše Halíka a jeho knihy, myšlenky, mnohé jeho názory jsou mi velmi blízké. Něco mě napadlo při promýšlení řádků z jeho knihy Vzdáleným nablízku, taková malá úvaha o našem vztahu k těm "jiným"...My ty "jiné" totiž hodně potřebujeme! Jo ještě...Když už se něco málo rozhodnu napsat, tak je to povětšinou (ne vždy! :-)) "répání". Tož se omlouvám a přiznávám, že tím rýpu i do sebe. Tak se jdu zamýšlet.

Mnoho, ať už neprůbojných "Zacheů", kteří se řadí mezi nevěřící a těch věřících, kteří prožili bolest a křičí s Ježíšem: "Bože můj, proč jsi mě opustil?", klečí v den Bílé soboty u Božího hrobu spolu s těmi, kteří Boha uctívají a snaží se žít podle evangelia. U Božího hrobu však spolu s nimi klečí taky bigotní a fanatičtí katolíci. Ale taky liberálové, ateisté a jim podobní, kteří před lety pronesli ústy filosofa Nietszcheho: "Bůh je mrtev". Tiše hledí na mrtvého Boha. Všichni možná prožívají podobné okamžiky. Víme však, že smrtí to nekončí. Drama Velikonoc žijeme vlastně celý život. Jsou prozářeny nadějí a šancí, nabídkou. Možná si ale máme uvědomit, že ti, kteří stojí vůči nám na "druhém břehu", jsou nám v tolika situacích vlastně blíž, než jsme si kolikrát ochotni připustit. A tak tomu právě může být a v mnoha případech je i u Božího hrobu některých našich dní...

Moc rád mám křesťanské akce typu "diecézko", "Kolín" nebo loňský Tábor, který byl pro mne osobně obrovským požehnáním. Ale je pravda, že v davu se dobře křičí, že je Ježíš je borec.

Nemá nakonec ten, který do kostela chodí jen někdy (z různých důvodů-třeba častokrát i z opodstatněné obavy z těch "dokonalých"), větší víru, než ten, který háže slova Pán, spolčo, akce a láska za každou větou? Jasně, musíme se v tom všem povzbuzovat, s tím storpocentně souhlasím! Ale nezapomínejme, že nejsme sami! Nezapomínejme, že člověk soudí podle zdání, ale Bůh vidí do srdce! Podle čeho my, lidé, měříme, soudíme a odsuzujeme? Uvědomme si, že i církev, ve které vyrůstáme, se skládá z chybujících lidí. Ať je to laik, kněz nebo biskup.

Hledejme cestu k těmto "Zacheům", nesmělým, zklamaným, zatrpklým.  Nemysleme si, že můžeme křičet, že máme pravdu. Mluvme o tom v tichosti. Mluvme o tom činy. 

Pravda je příliš křehká na to, aby se křičela.

Možná také proto je Pravda v tomto světě tak málo slyšet, ale když ji zakusíš, vytrysknou Ti slzy dojetí a díků.

Požehnané Velikonoce!