Jak mi tak poslední dobou (rozuměj poslední dva roky) prolétávají hlavou myšlenky o stavu církve, o mé pozici v ní, o tom, co pro svoji církev mám více činit a o stylu práce duchovních s mládeží, narazil jsem dnes v Katolickém týdeníku na rozhovor s Tomášem Halíkem.
Ptali se ho na to, kde si myslí, že dnešní církev selhává v oslovování dnešní společnosti. Odpověděl:
„Tam, kde místo myšlení víry nabízí jen otřepané floskule a fráze, tam, kde je na knězi vidět, že za tím, co říká, nestojí jeho vlastní duchovní a lidská zkušenost, že jen 'papouškuje'. Tam, kde liturgie je vyprázdněný unavený rituál či podbízivý kýč Tam, kde místo hledání poctivé odpovědi na opravdu složité mravní a duchovní problémy naší doby kazatel nabízí laciné moralizování a odpovědi jen na otázky, které si nikdo kromě něj neklade. Tam, kde místo 'čtení znamení doby', místo inteligentní interpretace biblického textu a náročného stavění mostu mezi světem Bible a světem, v němž žijeme, předkládá jen laciné převyprávění perikopy s omáčkou sladce sentimentální zbožností či zakyslého pomlouvání doby a světa, do něhož jsme byli posláni. Tam, kde 'mládežnické odbory' církve, katolické časopisy pro mládež a různá 'spolča' spatřují ideál mladého křesťana v poněkud mentálně retardovaném rozjuchaném katolickém svazáctví. “
Nechci se teď bavit o Halíkově teologii, o stylu jeho kázání a tak. Myslím ale, že trefil hřebíček na hlavičku, že se v tomto trošku trefil do černého. Neříkám, že „spolča“ jsou špatná, neříkám, že časopisy pro katolické děti jsou špatné. Kdeže. Ale pokud je to jenom o tomto a o nějakých akcích typu: kdo je křesťan ať zvedne ruku a kdo se modlí denně Růženec, ať zvedne ruku (a rudni hanbou, kdo tak nečiníš), tak je to podle mě hodně málo. A spíš než málo nic. A možná ještě hůř.
Když jdu do kostela, tak tam jdu taky třeba vydechnout, odpočinout si, nabrat sil zkrátka i po té lidské stránce. A hlavně, i když to může znít jako fráze, setkat se s Ježíšem. Není to fráze. Znám jednoho kněze, je to velmi prostý a pracovitý člověk a při kázáních mluví i k sobě a ze své zkušenosti. Káže především o lásce, o Božím milosrdenství. Tyto mše jsou pro mou duši balzámem. Ten pan farář totiž hovoří ze života. Tito kněží plni Ducha svatého dokážou ve světle evangelia najít v prachu všednosti zlatá zrnka nehasnoucí naděje, oddané víry a především pokorné lásky.
Ale znám i kněze, kde je mše, již slouží, likvidována bleskem fotoaparátů, aby to vše bylo na farních stránkách vidět. Snad k radosti pana biskupa, jakouže to v diecézi mají živou farnost. Jsou to mše, na nichž se kázání skládá z pár vtipů, které doplňují ministranti přisprostlými výkřiky a (skoro) všichni se tomu strašně smějí a pokyvují, jak to ten "důstojný pán" s tou mládeží umí. Konec mše je oslazen myšlenkou antického filozofa a slovem o tom, že nás Pán Ježíš vykoupil a jak je to přeci pěkné. Pak tam ještě zazní nějaká narážka na jednu skupinu farníků, ale tak, aby to bylo vyřčeno nepřímo, ale aby všichni pochopili, o koho jde a kdo je ta černá ovce farnosti. Udělají se tabulky ozdobené vysokými ciframi, zapíší se desítky akcí, vždyť to všecko jde jako na drátku…
Co se děje? Ztrácí se víra?
Silné a odvážné:<br />
<br />
„Vlažnost části kléru, nedostatek horlivosti a apoštolské netečnosti – myslím, že toto oslabuje církev ještě více než ojedinělé skandály některých kněží, které vyvolávají větší rozruch a proti nimž je snadnější zakročit. „Největším neštěstím pro nás faráře je – říkal sv. Jan Maria Vianney – když se duše stane otupělou, necitlivou“. On zajisté nepatřil mezi takovéto faráře, ale jeho slova stojí za zamyšlení.<br />
Nelze zevšeobecňovat (církev je bohatá na svaté kněze, kteří tiše plní své povinnosti), ale by bylo špatně také mlčet. Jeden aktivní věřící laik mi se zármutkem řekl: „Populace v naší zemi se za posledních let rozrostla o tři miliony, ale údaje o počtu katolíků zůstaly nezměněny. Něco v naší církvi nehraje.“ A protože znám tamější klérus, věděl jsem, co nehraje: mnozí z nich se už nestarali o duše, nýbrž o peníze a pohodlí.<br />
Jsou místa, kde církev žije a evangelizuje téměř výlučně díky horlivosti a nasazení některých věřících laiků a jejich seskupení, kterým však bývají kladeny překážky a hledí se na ně s podezřením. Bývají to však nezřídka tyto skupiny, které přimějí své kněze, jimž dokonce zaplatí cestu a pobyt, aby se účastnili duchovní obnovy či pouti, které by jinak nikdy nepodstoupili.“<br />
<br />
...<br />
„Pokud nebude chybět pokora, církev z této války vyvázne a ukáže se v ještě větší kráse než předtím. Zavilost sdělovacích prostředků, jak to vidíme i na jiných případech, v dlouhodobé perspektivě vyvolává účinek opačný než má v úmyslu.“<br />
<br />
<br />
<a href="http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12592" target="_blank">http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12592</a>
doplnění k nezobrazenému příspěvku k diskusi, doplnění:
... říkám, že mi tento styl nesedí. Chybou bych vnímal ještě jednu věc, kterou jsi opomenul - když se např. nepřímo naráží na jednu skupinu farníků. Opravdu nejde o osobní problém, je to výčet příkladů, třebaže jsem to pojal jako problém jednoho kněze. A s jedním to bylo třeba osobnější, tak to ano. Spíš tímto navazuji na moje dva předchozí články.
Znovu opakuji, jen chci tím vším říct, že mi třeba nějaký styl nesedí a že i kněží mají chyby. Jde mi spíše o to, o čem tu hovořil Sumetz. Poukazuji na to, co vnímám jako problém.
K připomínce:
"proč by mělo být chybou kněze to, že se fotí mše sv. (také z toho nejsu nijak odvázanej) a ostatní akce ze života farnosti, proč by mělo být chybou kněze to, že do kostela chodí i děcka z nevěřících rodin, který uhlídat není vždycky jednoduchý (můžu potvrdit z vlastní zkušenosti s děckama z farnosti-toto se ale děje pouze na mších sv.pro děti, ze kterých mimochodem taky nejsem unešen, ale vnímám...
jen ujišťuji, že mi žádné děti z nevěřících rodin nevadí a nikdy nevadily - vždycky jsem se snažil malých dětí zastávat a bránit je před zlými pohledy některých tetek a pánů a naopak mi účast dětí dělá radost a vůbec jsem o tom nemluvil!!! já naopak mše sv. pro děti mám rád a mám radost, když tam chodí děti z nevěřících rodin
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.