O kytičce

Vzduchem letěl zázrak. Bylo to semínko velmi vzácné květiny. Padlo do půdy úrodné, darem dostalo vláhu a především dech života od svého Stovřitele. Oba k této rostlince přisoupili a vzali se za ruce. Sledovali se zatajeným dechem, jak květinka vzrůstá, pučí a vesele raší.

"Děkujeme Ti, za tuto květinku. Moc krásný dáreček!"

Věděli však, že o ni musí oba dva dobře pečovat. Protože věděli, jaký poklad v ní mají, chtěli jí obětovat celý svůj život. I stalo se. Květinku zalévali, ona za to vydávala nádherně vonící květy.

Občas bylo potřeba prokypřyt půdu, hnojit a především otrhávat staré a uvadlé lístky, aby květinu nedusily.

Byla to namáhavá práce, vyžadovala veškerý čas jeho i její. Ale oni v tomto živém daru našli smysl celého svého života.

Pokud byl unavený, ona přišla, pohladila ho a ukázala na květinku. On se ji vždy snažil povzbudit, když toho bylo na ni příliš. Vůně květiny byla mnohem silnější než všechno zlo, které přicházelo.

Přišla bouřka, kroupy, vítr, škůdci... Oba však dávali pozor, aby uchránili život tohoto pokladu. A v každé situaci se oba dva drželi za ruce.

Květina byla překrásná, proto se hodně často usmívali na svět kolem sebe, jen když si na ni třeba vzpomněli.

Jednoho dne vydala nádherné, veliké a sladké plody. Plody, které v sobě ukrývaly tisíce vzácných semínek.

Té rostlince se říká láska...